Katastrofický rok 2012
Upozornění: Lehce spoileroidní ohledně filmu 2012 a This is it.
Už dlouho jsem se zamýšlela nad tím, zda se mám chopit tohoto tématu. Poslední dobou je stále více omýlané dokola, nacházejí se nové a nové teorie o tom, na co všechno bychom se měli během tří let připravit. O Mayský kalendář se zajímám už nějakou dobu. Ale osobně mě vyburcovaly až dvě poslední věci, které se v poslední době udály. Za prvé to byl film This is it (později objasním), a dále pak filmové zpracování roku 2012, které, ač mnozí tvrdí byla snůška keců a nedokonalostí, mě to opravdu chytlo za srdce. Souhlasím, že místy tam byly opravdu části, které byly neestetické, či nelogické, atd. Ale o tomhle se nechci bavit. Režisér pojal film ze studií, které můžete sami najít na milionech stránkách po internetu. Dal je dohromady a jasně ukázal, co by se stalo, kdyby k takovým katastrofám došlo. Přesně vybarvil obrázek lidského chování, které by zapříčinilo to, že by miliardy lidí zemřelo a čest přežít by dostali jen lidé, kteří mají nabité kapsy penězi. Chtělo se mi z toho upřímně zvracet.
Kdo snad dokáže objasnit to, že je mezi všemi lidmi lepší jedinec, než ostatní? Kdo si snad může dovolit rozhodovat o tom, kdo má právo na přežití, a kdo nechá prožít matku sekundu největší bolesti a utrpení, když drží svoje plačící dítě v náruči a je připravena na smrt? Tohle je přesně ono. Přesně proto si lidé zaslouží zemřít. Jelikož, ačkoliv je známkou lidského chování, že v dramatickém momentě raději zachrání sebe a svou rodinu, než ostatní, měli by si všichni lidé uvědomit, že dohromady tvoříme rodinu. A že jsme, i přes své zvířecí a pustošné divoké pudy, obdarováni všichni láskou, a zejména pak tolerancí a soucitem. Bohužel v dnešní materialistické době to nikomu nedochází. Vlastně omyl. Lidem to dochází a přesto se nechtějí změnit, což činí celou situaci snad ještě horší. Nechci vám dávat rady k zamyšlení nad sebou samými, žel vlastní chyby si musíme všichni uvědomit sami a stejně tak se s nimi vypořádat. Ale postupem času mi přijde snad jako by činy kdesi vázly. Uvědomění se nám dostává, ale to není všechno. Přesně tak, jak to bylo ve filmu. V kupě dravých sobeckých bastardů, kteří si myslí, že započnou novou éru bez ohledu na ostatní se najdou tři hodní lidé, kteří se snaží promluvit za práva všech, za práva celé rodiny, která osidluje naší planetu. Jak můžeme věřit lidem, kteří zprvu hlásají, že udělají vše pro lidi, pro náš stát, pro naši planetu a přitom se ohlížejí pouze na ekonomickou krizi, nechají ničit matku přírodu, která nám dělá lůno po celý náš život a v momentě, kdy přijde katastrofa si kryjí jen své vlastní záda?
Myslím, že důvodů je spousta. V první řadě, jsou to zlí lidé, bohužel. V druhé řadě mají však pravdu v tom, že bez ekonomických pravidel by mnoho států zaniklo, možná by postupem času došlo ke zvířecí anarchii a věk by se vrátil na počátek, tam kde započal. Otázkou je, zda by to tak bylo lepší? Odpověď je zase jednoduchá, všechno je to o jedinci. My, především Evropané, neumíme krotit svoje pudy, svoje myšlenky a činy. A pokud si tohle uvědomí každý jedinec, pak dohromady budeme tvořit celistvou milující populaci, která si nezaslouží zániku. Ale upřímně podívejte se kolem sebe, co vidíte? Lidé kácí pralesy, proč? Jelikož lidé jsou nenasytní, obměňují svoje obydlí novým a lepším nábytkem, ačkoliv to není potřeba.
Copak si nemůžeme uvědomit, že Země je živá? A že jediný mluvící prostředek, který má, jsou katastrofické činnosti, které nás poslední dobou doprovází stále víc. Země nás upozorňuje na změny, které se postupně blíží, a které neodvratně nastanou, pokud se lidé nad sebou samými nezamyslí. Společně ničíme náš jediný opravdový domov. Většina lidí, kteří to právě čtou si pravděpodobně říkají, že jsou malé ryby. Že s tím nemohou nic udělat, ale my lidé jsme si vybudovali postupem času většinu zásad a pravidel, které nás v dnešním světě doprovázejí. To my dáváme lidem do ruky moc, nikdo jiný. I obyčejný jedinec může mít moc. A pokud se dohromady spojíme, budeme uctívat naši zemi, zamyslíme se nad naším počínáním. Přestaneme v první řadě ubližovat sami sobě a následně na to ostatním lidem, či tvorům, pak nikdo netvrdí, že nebudeme mít stejnou moc. I jeden jedinec dokáže udělat velké divy. Až už pozitivní, tak bohužel negativní. Teď se konečně dostávám k tomu, proč mě ovlivnilo This is it. Kdo jste tento dokumentární film viděl, pak vám jistě neušla myšlenka Micheala Jacksona. Zprvu jsem si říkala, zda na něm není něco v nepořádku. Neustále prohlašoval na konci věty „s láskou“. Jenže pak jsem si uvědomila, že on to myslí jednoduše upřímně, a možná proto byl tak výjimečným člověkem v dějinách historie. Někde ke konci filmu, při zkoušce, po tom co odzpíval Earth song, mám pocit, řekl: „Máme tři roky na to, abychom se zamysleli, potom bude konec.“ On chtěl jednoduše darovat This is it myšlence o roku 2012. Není to zvláštní, že se nakonec pořádnému uskutečnění svého díla nedožil? Byla to náhoda? Umíte si představit, kolik lidí by se nad tou myšlenkou zamyslelo? I třeba jen na chvilku, i ta malá chvilka zanechá stopu v lidské duši... Mám toho ještě spoustu, co říct, ale myslím, že by to bylo zbytečné. To hlavní jsem řekla. Nechci tady rozebírat katastrofy, které mohou v roce 2012 vzniknout, tyto teorie můžete najít na wikipedii, či například tady http://zivotni-energie.cz/2012-rok-prechodu.html, tou hlavní myšlenkou však je, že lidé se nechali oslepit materialistickými hodnotami a myslí si, že Země se s jejich zásahy popere sama. To však není pravda. Je nás na světě až příliš na to, aby se dokázala sama zregenerovat. Sami víte, kde můžete začít, abyste jí mohli alespoň trošku pomoci. Přestaňte na chvíli myslet jen na sebe. Myslete i na ostatní. Věc, která mě opravdu zarazila se stala po představení filmu. Odcházela jsem na toalety a všimla si naprosté lhostejnosti v očích dívek, které se mnou seděly ve stejné řadě. Film se jich nijak nedotkl. Samozřejmě, možná to braly pouze jako podívanou na skvělé filmové triky, ale kdo snad může být tak hluchý, aby neslyšel ta křičející slova mezi řádky? Ten film byl o sjednocení. Díky lidem, kteří se na ostatní budou stále jen mračit a bude jim naprosto jedno, co se s nimi stane, opravdu jednou lidstvo přijde do záhuby. Samozřejmě to možná teď trošku přeháním, nemohla jsem ostatně čekat, že mi někdo s úsměvem na rtech otevře dokořán dveře do utopie.
Prosím vás, aby jste si to opravdu pozorně přečetli, aby jste se nad tím i zamysleli a nejen to, aby jste i něco vykonali. Aby jste otevřeli svoje srdce, přestali být tolik ješitní a sobečtí (neberte si to osobně, mluvím i o sobě), abyste naslouchali řeči matky přírody a milovali svou rodinu. Vím, že to zní jako nějaký blábol, ale je to naprosto jednoduchý základ šťastné budoucnosti, který se ovšem jeví mnohem těžší, než se zdá, pokud se do toho přimíchají lidské emoce a chtíče. Člověk ve skrze není špatný, jen se nechává strhnout celou tou politickou, ekonomickou, snad i morální lavinou, a myslí si, že je jen malý článek ve velkém plánu. Opak je však pravdou. Tohle může zase někomu znít až přehnaně anarchisticky, ale uznejte sami, zda je lepší altruistní anarchie naplněná mírem a láskou, či budoucnost plná suchých amorálních lží.
Pošlete tuto úvahu dál, snad i s osobními myšlenkami. Nemíním z toho udělat kolující spam, pouze bych si přála, aby se lidé v dnešním době, kdy neustále spěchají za ziskem a úznáním, na chvíli posadili a uvědomili si, co je podstatou a co jim dalo možnost být vůbec na světě.
