I. Výhra nad touhou

I. - Výhra nad touhou

"Uaaaa," Amanda zaječela, jako by snad ani nebyla dívkou, ale nezkroceným lvem. Kdyby byla jen o pár čísel větší, konečky prstů na rukou by se teď mohly klidně dotknout lustru.

"No tak, Am… To mi vždycky děláš schválně," zabručela hlava mladého muže zpod pruhovaného polštáře. Jeho hlas nezněl nikterak nepříjemně, zněl spíše velice unaveně, vyznačoval pouhé láskyplné vytknutí.

Amanda se na něj otočila. Měl krásné rysy v obličeji. Ach, jak jí vyrostl do krásy. Čerstvě oslavené dvacetiny mu přidaly nejen léta, ale i lepší přehled, další pokrok k seberealizaci a krásu. Stále byl tím mladým uštěpačným maníkem s připravenými drzými hláškami za každou cenu. Jeho chování k cizím lidem bylo odstředěné a občasně i nepříjemné, za což ho Amanda nejednou kritizovala. Ale teď, když tu tak ležel a ona věděla, že je jen její…

Pouze její.

Protočila letmě panenky a následně na to se usmála. "Omlouvám se ti, miláčku."

"Začnu nejspíš tvoje omluvy odmítat. Děláš to každé ráno." Tomův hlas zněl stále méně a méně zřetelně. Bylo poznat, že opět padá pomalu do spánku.

"No tak, lásko. Je víkend. Chápeš? Ty máš volný víkend a já mám taky volný víkend. Chceš ho snad celý strávit v posteli?" Amanda protestantsky stála u rohu postele s rukama založenýma u prsou. Vypadala jako přísná kantorka. Když zjistila, že toto smlouvání s ním tentokrát nijak nezamává, vydala se mnohem dráždivější cestou. Rozhodla se využít svého ženského půvabu, jelikož i kdyby se svět bořil, Tom by tohle pokušení od ní nikdy neodmítl.

Přehoupla se půvabně zpět na svou postel a z ní udělala ještě jeden kočičí pohyb, aby mohla tělo jemně posouvat od nohou k jeho hlavě. Ladně chodila rozkročmo nad jeho tělem všemi čtyřmi- jako vášnivá kočka, div při tom nezavrčela. Při tom si povšimla, že pod polštářem svítí bělmo jeho očí.

Ano! Pomyslela si. Dostala ho jednoduše tam kam chtěla.

"Lásko, nemyslíš, že by bylo dobré přece jen…" otřela svou dlaň o jeho kůži od krku po pupík a cítila jak z něj sálá teplo, "už vstát?"

Jenže Tom se na ni stále jenom díval a mlčel. Ležel zaseklý dívajíc se na tu nádheru, která tu nad ním bděla. Den co den, noc co noc.

"Hm?"

Stále žádná odezva.

Ovšem Amanda nemohla vědět, že její manžel ji tiše obdivuje. A tak se rychlostí toho nejprostšího slova překulila opět na svou postel a chystala se uraženě vstát.

V tom se kdosi vzpamatoval.

"To víš, že jo…" Tom ji chytil za ruku a povalil zpět na jejich doupě hříchů. "Nejdřív mě vyprovokuješ a pak si chceš utéct. Ale víš jak to je, lásko?"

Amanda, připravená na všechno co zahrnovalo milostné dovádění, mu vzdychla do obličeje. "Ne, jak to je?"

Ústa dredatého chlapce se přibližovaly k těm jejím, a když se spojily- pocítila nejen ona, ale i on, vnitřní explozi. Bylo to jako když se milovali tenkrát poprvé. Kdykoliv se milovali, bylo to stejně krásné. Stejně nabité emocemi a zamilovaností spojenou s neutuchající touhou jednoho po druhém.

Hned na to se ale "pan Romeo" odtrhl a zahleděl se do těch dvou květin, které vykvétaly přímo před ním. "Tentokrát vstanu prostě i bez tvého tělesného vydírání." Zasmál se nad jeho triumfem a vyhoupl se hbitě z postele.

Amanda stále zaraženě ležela a nevěděla jestli se tomu má také smát nebo nejprve opětovně hrát hru na uraženou. Nakonec vybrala tu uvolněnější verzi, na kterou v soužití s ním byla zvyklá. Vstala z postele a usmála se na něj.

"Ale přiznej, že nebýt mého tělesného vydírání, ani bys ty oči neotevřel," mrkla na něj a odešla udělat do kuchyně vydatnou snídani pro oba.

Tom, ač si to nechtěl přiznat, musel opravdu potvrdit, že Amanda věděla jak na něj. Věděla to už od první chvíle, kdy ji spatřil. Možná pro to ji tak miloval. Byla jedinou osobou, která dokázala prolomit jeho silnou barikádu z ledu.

****

"Kdo to volal?" Amanda zrovna scházela schody do kuchyně, kde Tom s kýmsi dohovořil.

"Bill," řekl klidně a strčil si do pusy plnou lžíci s cornflaky až mu teklo mléko po bradě.

Amanda přešla ladně ke kuchyňské lince a bez sebemenšího náznaku vzrušení si nalila kávu do hrníčku a přisedla k Tomovi a jeho sobotnímu pořadu v televizi.

"A…?"

"Zve nás na zásnubní hostinu," odpověděl znovu Tom a začal hltat ještě víc.

Zásnubní hostinu? Takže on si tu blbou Adrianu chce…

Ne, to není možné.

To nemůže být pravda.

Ale ano, co sis myslela? Že bude Bill čekat na tebe? Ty sis přece už vybrala dávno.

Ne, ne, to není pravda… to nemůže…

Amandě se sevřelo hrdlo nad tou ohavnou představou. Nebyla sobecká, ale věděla, že dívka kterou si Bill vybral neměla v úschově jeho jízdenku do lepšího života.

Na druhou stranu ho chápala. Byl tak sám. Tolik osamocený a ublížený. Kdykoliv se střetli, nemohla se mu ani podívat do očí. Přemýšlela, zda by u něj teď po takové době měla ještě malinkou šanci.

"Co je?" ze snění Amandu probudil Tomův hlas a jemné štípnutí do žeber.

Vylekaně k němu vzhlédla a aby nebylo známky o čem právě přemýšlela, usrkla kávy a ještě víc se uvelebila do sedačky.

"Nic, jen… neřekl mi, že si ji hodlá vzít. Jsou spolu přece tak krátce," podotkla a při tom pečlivě vybírala slova. Neměla v nejmenším úmyslu udělat mezi bratry rozepře. Ale bylo pravdou, že občas musela dávat pozor, co před Tomem o Billovi říká, jelikož občasně si to vzal trošku jinak, než to ve skutečnosti bylo. I přesto měl s Billem stále krásný vřelý vztah.

"Taky mi to přijde trošku ulítlý, ale jestli je to jeho volba, pak ho asi budeme muset podporovat."

"Říkáš to jako by se nechumelilo, neříkal jsi náhodou ještě nedávno, že ti Adriana taky nesedí? A když to řekneš ty o ženský, pak už to má nějakou váhu…" podotkla Amanda rýpavě a máchla rukou po ovladači.

"Eee…ech fo fam, ..á fe houhám.." Tom prskal svou snídani všude po stole a snažil se vymanit ovladač z Amandiny ruky, aby si jej mohl zpět přivlastnit.

"Ne, lásko. Mám těch tvých stupidních pořadů dost, pro jednou bych se mohla dívat já, když už se k té televizi dostanu, co říkáš?"

"Dobrá, tak kompromis," v Tomových očích se zalesklo a šibalský úsměv už dopředu předpovídal k čemu směřuje. "Nebudeme se dívat ani jeden."

***

"Ahoj brácha," Tom zvesela poklepával Billovi po zádech ve dveřích jeho nového střešního bytu.

I Bill ho vřele vítal s úsměvem na rtech. S tím úsměvem, který Amanda znávala před nějakou dobou. A s tím, který jí neustále připomínal důvod, proč ho dřív tolik milovala.

Avšak v momentě, kdy přesměroval svou pozornost k ženě svého bratra, úsměv mu ztuhl mezi tvářemi. Amanda nevěděla co si myslet, a co hůř, jak se v tu chvíli zachovat. Jediné pozitivum bylo to, že Tom rychle odkráčel zabavit se mezi své staré přátele a nevnímal co se právě děje.

Svět jako by se na tu malou chvíli zastavil a přesto pořád běžel rychlostí blesku. Viděli se po dlouhé době. Od chvíle, kdy se Bill upjal k té své upovídané a hloupé dívce, ztráceli mezi sebou stále víc a víc kontakt. Vlastně- ona nebyla tím hlavním problémem.

Byli to oni. Oni dva. A moc dobře si to uvědomovali. Z lásky k jednomu člověku, který stál mezi nimi se spolu nebavili už tolik jako předtím. Amanda si vzpomněla na to, jak se na ní Bill díval na svatbě.

Když vešla do kostela se svými dlouhými šaty a jako první zavadila očima na krátký okamžik k těm jeho. Jako by jí říkal, nedělej to. A vzápětí se usmál a pokýval hlavou. Byla z toho tenkrát zmatená, ale udělala to, po čem toužila. A doufala, že to tak udělala správně.

Bill byl sice muž jejího života, ale vztah mezi nimi byl jako vztah mezi Dawsonem a Joe. Jako přátelé po sobě toužili a vzájemně se podporovali, jako partneři se nenáviděli a odcizovali se od sebe den ode dne víc. Alespoň Amanda doufala, že to tak opravdu je.

"Jak se ti vede?" zeptala se jemně, když se konečně vzpamatovala.

"Mám se skvěle, opravdu, líp to ani nejde," odpověděl rychle.

"Aha," pokývla hlavou a přecházela pomalu k baru, aby si nalila vína. Nevěděla proč, ale měla pocit, jako by jí Bill lhal.

"A co ty?" dodal pohotově.

"Znáš to, soužití s tvým bratrem. Jedno velké šílenství," zažertovala, ale jako by se ho tím dotkla. Otočil hlavu na stranu a pak se omluvil s tím, že musí jít za svou snoubenkou.

No fajn, to jsi tomu zase jednou dala.

Noc přerostla v brzké ráno, ale temná obloha stále ještě bděla nad hlavou jedné z dívek.

Její platinové vlasy vlály v jemném vánku a několikátá sklenička jí držela stále při vědomí po tom co všechno dnes večer musela vyslechnout.

Nakoukla skrz skleněnou tabuli do prostorného obývacího pokoje, kde Tom stále seděl u stolu s mladou dívkou. Byl s ní už něco přes hodinu a stále se s ní zvesela bavil. Za normálních okolností by to Amandu vykolejilo, ale dnes už jí nic nepřekvapovalo.

Věděla, že sem neměla chodit. Byla to jedna rána za druhou.

Začalo to příchodem a pokračovalo vyhlášením Billových zásnub, kdy ta jeho hloupá blonďatá kráva nalitá jako duha cinkala o skleničku, aby jí málokdo konečně vnímal.

Dva muži jejího života. A po každém z nich se sápala jiná žena.

Amanda zvedla hlavu k nebi a zabědovala ke hvězdám.

Možná to tak má být, uvědomila si. Třeba ji bůh trestá za to, že si neumí vybrat co od života vlastně chce. Tím pádem nebude mít ani jednoho.

"Ale co to melu," pokývala rázně hlavou.

Tom je můj manžel, Bill je můj kamarád. Tak to bylo, je a taky bude. Víno už mi přerůstá přes hlavu.

Vítr nabíral pomalu na síle a Amandiny vlasy vlály ve vzduchu jako zlatavé vlny. Oklepala se zimou s domněnkou, že se půjde dovnitř ohřát a pomalu se otočila k proskleným dveřím.

"Ach," vyjekla při pohledu dopředu a málem upustila svou skleničku.

Jak dlouho tam tak mohl stát? Pomyslela si.

Byl opřený v rohu s pohledem, jako by se díval na obraz Mona Lisy. Tak ležérní.

"Vylekal jsi mě. Jak dlouho tu stojíš?"

Bill přešel k rohu balkonku, aby stál Amandě blíž. "Tak dlouho, abych stačil prozkoumat na tobě každý detail. A přesto to nejde. Už jsem ti někdy říkal, že jsi vyrostla do krásy?"

V tu chvíli děkovala té tmě, která dopomohla k tomu, aby Bill nespatřil ruměnce na jejích tvářích. "Děkuju ti." To byla jediná odpověď, na kterou se v tu chvíli zmohla.

"Pamatuješ si naše první setkání?" Bill povídal a přitom se upřeně díval na miliony světýlek pod nimi.

"Jak bych mohla zapomenout," Amanda se zasmála a podívala se na něj. "Tys tenkrát vypadal trošku jinak."

"Jak?"

"Byl jsi o pár čísel menší, i přesto žes byl tenkrát dost vysoký. A já…"

"Tys byla mladou roztěkanou dívkou, která se bála ukazovat svoje city," skočil jí Bill do řeči. "I když… ne všechno z toho se nejspíš změnilo," dodal.

Amanda přesně věděla, co tím chtěl říct.

"Bille…" hlesla na hlase. "Já, nerada bych to…"

"Řekni mi, kdy ses do mě zamilovala?" Bill se stále díval na okolí pod nimi a mluvil jako by byl v transu. Možná to zapříčinily skleničky, které vypil.

"Proč se ptáš na tohle?"

"Odpověz mi, Amando…" poprvé stočil svůj zrak k ní.