Sauna

Zdavím lidičky!
Tak a je tu konečně můj první příspěvek do mýho deníčku, doufám, že nikomu nebude vadit, když se tu nebudu vyjadřovat přímo pravopisně. Před deníčkem si přece na nic nikdo nehraje.

Už je tomu pěkná chvilka, kdy jsem naposled psala jen přímo o sobě, doufám, že to nějak zvládnu. Každopádně mi to pomůže snad unést břemeno všedních a hlavně těch nevšedních dní.

Moje mozkový závity se vaří v mojí hlavě díky horku a hlavně dusnu, který se plazí všude po mým pokoji, a jak to vypadá, nepomáhají ani čtyři otevřená okna a balkon, mám pocit, že se za chvíli upeču, v skrytu duše jen doufám, že jestli se to stane, stihnu tohle ještě dopsat...

Moje prvotní únava už tak nějak opadla, vzhledem k tomu, že jsem šla spát ve čtyři ráno a v osm jsem byla už na nohou. Můžu vám říct, že jestli něco nenávidím ve svym životě fakt šíleně moc, pak je to ranní vstávání. Nechápu lidi jako je třeba můj bráška, kteří i o víkendu vstávají v šest ráno, to by mě museli omejvat.

Na druhou stranu si dneska nijak výrazně nestěžuju, jelikož se pořád tak nějak válím v posteli a starám se o věci, který jsou na zítra důležitý. Na zítřek se neskutečně moc těším, jedu nahrávat jednu ze svých nejoblíbenějších písní, na kterou jsem se připravovala opravdu dlouho, tak mi držte palce!

Touhle hodinou jsem měla být už na ukázkovém dni nové práce, nakonec jsem si to rozmyslela, jelikož jak z prvního pohovoru vyplynulo, dělat dealerství se mi fakt nechce. Sama nesnáším, když mě vždycky na ulici někdo v kvádru zastaví, natož zazvoní u nás doma s nabídkou nových tarifů a já nevím čeho všeho ještě. Natož, abych se takhle někomu vtírala já.

Jediný co by bylo na práci pozitivní by snad bylo to, že bych měla fajn nadřízenýho. Pamatuju jak jsem tam teď byla a seznámila jsem se s ním čirou náhodou ještě před pohovorem. Stála jsem takhle u výtahu a dívala se na dveře, na kterých byl nápis společnosti a pod tím Sklad a 2. patro. Dívala jsem se na to jak blázen, protože jsem si říkala, že je přece divný, že bych byla už v druhym patře, a tak nějak mi nedošlo že to je jen odkaz na společnost, která sídlí v druhym patře. No jo prostě blondýna. Pán mi to slušně vysvětlil a já mu podala stejnou omluvu o svojí tuposti na úkor mých vlasů. Zasmál se a pobídl mě, abych se s ním svezla ve výtahu. Když mě pak za půl hodiny volal k němu do kanceláře, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo se zhrozit nad tím, že už ví s jakým pakem by měl snad případně později spolupracovat. Ale on se jen hezky usmíval a pln optimismu mi letmo sdělil "My už jsme se viděli, co..." :)

Zjistila jsem, že najít práci, pokud nechcete dělat za kasou v supermarketu, fakt není nic lehkýho. Když jsem hledala práci při škole, všem vadila moje ranní docházka do školy. Když mám teď volno a přestoupila jsem na distanční studium, najednou zase všem vadí že mimo školní praxi nemám žádnou. Tak co vlastně ti lidi chtějí? Říkám si snad, že jednou nakonec skončím v tý Kolbence nebo já už fakt nevím. Nechápu, proč studuju ekonomickou školu, když to v podstatě je každýmu jedno a nikdo vám nedovolí ani utvořit si pořádnou praxi do začátku. Vždyť to, že jste ještě nikde delší dobu nepracovali, neznamená, že jste blbí jak štoudev. Prostě.. vzdávám se!

Uch páni, to teplo teda absolutně nepřestává, a začíná se z mi z toho dělat pomalu zle. Ale aspoň jsem si stihla náležitě postěžovat. Počasí na mě má příšerný vliv. Když je moc zataženo, okamžitě vstávám s melancholickou náladou a nic se mi nechce. Když svítí moc sluníčka, vzhledem k mýmu tlaku, nedokážu vydržet bez vody ani deset minut. Jenže při tom neustálým lítání pak na wc se vám taky zatočí pěkně hlava. Ale miluju déšť a miluju jarní počasí, kdy slunce mírně svítí a je doprovázeno jemným vánkem, kterej vás neustále ovívá do obličeje. Ne žádnej tajfun, kterej vám nejen rozfouká účes, ale odfoukne i vás. Prostě všeho s mírou.

A jak koukám, než jsem to stačila dopsat, slunce zalezlo a můj pokoj společně se mnou dostal konečně první příval čerstvýho vzduchu za dnešek. Díkybohu.

Tak abych to tak nějak uzavřela, pro mě je ještě brzký ráno, tudíž nemám moc o čem bych psala a zpětný náhledy do minulosti jen tak opravdu nemám ráda, takže se s vámi prozatimně loučím...