VI. Stejná a přesto jiná
"Bille? Děje se něco? Haló?" Amanda křičela do mikrofonu jako šílená.
"Promiň, volal jsem Tomovi, ale nebere mi telefon, nevíš kde je?"
"Jel přece s Andreasem na ten festival, potřebuješ od něj něco?"
"To je v pořádku, jen jsem potřeboval pomoc.. a napadlo mě, že zavolám jemu, pochopitelně," odpověděl Bill a Amandě nemohl uniknout jeho jízlivý tón, jako by jí vyčítal, že na ni už se obrátit nemůže.
"A kde jsi?"
"Doma," odpověděl pohotově.
"Tak počkej, jestli ti nevadí moje pomoc, přijedu do deseti minut, ano?" nabídla mu a už začala rychle přebírat oblečení a vhazovat věci do kabelky.
"Ne, to po tobě nemůžu chtít." Tentokrát zněl jeho hlas věrohodně.
Za ten půlrok, co spolu s Adrianou chodili, se měnil čím dál tím více. Už nebyl tak ztřeštěný a plný života. Skoro se nesmál a neustále se s ní dohadoval o prodloužení termínu svatby. Amandě se zdálo, jako by si ji už nechtěl vzít.
"Nelam si s tím hlavu, přijedu." A tímto posledním slovem mu zavěsila a opustila dům v takovém spěchu, že zapomněla, co chtěla původně dělat. Hnala přes město takovou rychlostí, že ani policisté by ji nechytili. Pořád v hlavě slyšela ten jeho omráčený hlas. Něco se stalo, něco se muselo stát.
Otevíral jí dveře jako by zestárl o dvacet let. Jeho nepřítomný výraz v ní probouzel pocity lítosti, na které samozřejmě navazovala touha ho utěšit a obejmout.
"Dáš si čaj nebo kafe?" Bill držel v ruce dvě konvice.
"Čaj, a polož to nebo jak na tebe tak koukám, za chvíli by ti upadly ruce," rýpla do něj žertovně a šla se s šálkem posadit do obývacího pokoje.
Hrála mu tam tichá příjemná muzika od Enyy, její oblíbené zpěvačky. Sama si ji několikrát denně pouštěla, když měla pocit, že už nemůže dál a musela nechat odpočinout svou unavenou mysl. Tom vždy jen nechápavě kroutil očima, jak se jí může líbit někdo, kdo vlastně ani pořádně nezpíval. Stejně tak, jako ji kvůli tomu burcoval i Bill, když byl u nich na návštěvě. Ale ona, jako správná žena, nevědomky donutila oba dva, aby se do jejího uklidňujícího hlasu také zamilovali.
Bill se jemně posadil vedle Amandy na sofa, položil svůj šálek na stůl a opřel si hlavu o opěradlo s upřenýma očima na její osobu. Čekal co řekne, ale on stále mlčel.
"Takže?" spustila nakonec. "Co se stalo? Kde je Adriana?" Původně se na ni nechtěla ptát, ale měla takový pocit, že právě ona v tom hraje velkou roli.
"Není tu," odpověděl pomalu, "odešla."
"Aha, a kdy se vrátí?"
"Už se nevrátí."
Proč jsem jen měla to tušení, že to takhle dopadlo?
Protože sis to přece celou dobu přála.
To není pravda, nepřála.
Nelži sama sobě.
Dobře, přála. Ale to jen proto, že mu přeju jinou a mnohem lepší ženu, než je ona. Nehodí se pro něj.
Žádná žena pro něj není dostatečně dobrá, kromě tebe… neříkala sis to celou dobu?
Ne!
"Bille, to mě moc mrzí," Amanda se chvíli rozmýšlela co udělat. Ale nakonec přelomila svou barikádu v půli a přisedla k němu, aby ho pořádně objala. Držela ho křečovitě. Cítila tu moc, která mezi nimi náhle proplouvala. Od jednoho k druhému. Točila se kolem nich jako spirála.
"Už to nechtěla dál snášet," promluvil opět a naklonil se, aby si usrkl svého čaje. Amanda získala pocit, že mu je nepříjemné, aby se ho dotýkala. Nedivila se mu. I pro ni to bylo zvláštní. Po tak dlouhé době byli u sebe blíž ne na centimetr.
"Nelíbilo se jí, že jsi oddaloval pořád…"
Bill jí skočil do řeči. "Nechtěl jsem si ji vzít. Ona to potom poznala."
"V tom případě nechápu, proč jsi…"
"Myslel jsem si, že se do ní zamiluju. Když jsem ji poprvé spatřil, tak..."
Oba dva se zadrhávali ve svých větách. Báli se vyslovit to, co každý z nich mučil několik měsíců v sobě.
"Najdeš jinou dívku, lepší, uvidíš," Amanda ho tiše chlácholila a mezitím mu přejížděla rukou mezi vlasy. Byl jako dítě.
"Nechápeš to? Proč jsem si ji vybral?" Bill jí odhodil ruku stranou. Amanda nevysloveně seděla a kývala hlavou. Dožadovala se odpovědi. Chtěla slyšet, proč zrovna ji.
"Protože ti byla hrozně moc podobná, fyzicky. Charakterně z tebe neměla ani co se jí za nehet vejde," odpověděl sklíčeně a oba se naráz hltavě napili ze svých šálků.
****
Amanda cítila mravenčení v pravé ruce. Bylo to tak silné, že ji to dokonce probudilo ze
spánku. Klíživě se rozhlédla kolem, aby zjistila, co zapříčinilo tu nepříjemnou bolest. A v tom v ní hrklo, až málem vypustila duši. Ta vteřina, kdy doufala, že ruku špatně zakrněla například mezi škvíru postele byla tatam. Pravý důvod jí právě tiše odchlupoval do obličeje s dětinským výrazem ve tváři.
Pomalu se snažila vytrousit svou paži od tíhy hlavy chlapce s havraními vlasy.
I přes to, že měl zavřená víčka a do neklidné chvilky hrála tmavou kulisu noc, Amanda si nemohla nevšimnout oslnivosti jeho očí.
Dlouhé tmavé husté řasy jako by vábily k polibku.
Pootevřenými ústy pravidelně oddechoval a kdyby si Amanda neuvědomila své postavení, věděla, že by se cítila bezradná a zmocnila by se jí neutuchající touha chtíče. Ale ona to cítila i teď, právě v tento okamžik se rozhodovala, zda to má udělat nebo ne.
Opřela se o loket a přiblížila svůj obličej k tomu jeho. Velkýma očima prozkoumávala každičkou část na jeho perfektní pleti. Za tu dobu, co ho takhle z blízka neviděla, se toho moc nezměnilo. A ji pořád lákalo okusit jeho lahodnou chuť. Moc dobře už si nevzpomínala na to jak chutnal, ale věděla, že to bylo krásné milování.
Přitáhla se k němu ještě blíže, centimetr stačil nyní k tomu, aby mezi nimi nebyl už žádný volný prostor. Vnímala, jak z něj sálá teplá moc, která ji k sobě magnetizovala. Cítila jeho krásnou vůni. Tak moc si přála, aby se jí jeho paže dotýkaly. Aby ji jeho rty líbali všude po těle.
Trošku sebou ošil, nasměroval hlavu ještě víc k ní a ona ho pošimrala nevědomky svými řasami po tváři. Ještě chvilku si ho takto zblízka prohlížela a přemýšlela, zda stojí za to, udělat to, co se nesluší. Třeba potom zjistí, že už to není takové, jako to bývalo. Třeba jí přejdou myšlenky na něj. Pak zasvítilo bělmo jeho očí, od kterého se odrážely maličké paprsky světla.
Ksakru, zaklela v duchu, odtáhla se od něj a než se stačil vzpamatovat, zmizela za rohem v kuchyni.
Zatímco si dělala kávu, na kterou mimořádně v podstatě ani neměla chuť, pokyvovala hlavou nad svým přemýšlením.
Ty nejsi normální, chováš se jako…
Jako co? Jako co se chovám?!
Jako coura!
Nechci, nechci aby to tak bylo. Já… přála bych si, abych ulehla vedle něj a necítila nic. Jenže on přijde do místnosti a mě začíná harašit.
Harašit je slabé slovo, haraší ti každý den. Když potkáš jeho, začínáš se chovat podle příručky pro debily.
Hlavně, že dokážu samu sebe povzbudit.
Třásla se jí ruka, když si zalévala konvicí tmavý šálek a slyšela, že vedlejším pokoji se něco děje.
Bill se probudil a dospěchal za ní do kuchyně s podivným výrazem ve tváři. Vypadal udiveně a jemné vrásky kolem očí mu nechaly vyniknout jeho roztomilému kukuči. Mžoural očima, jelikož měl v kuchyni všude posazené ostré zářivé světlo od zářivek, které spolu tenkrát s Amandou vybírali.
V postatě celý tento dům byl její prací. Pracovala pro firmu, která zařizovala interiéry a tuto zakázku si nechala specielně pro sebe. Nebylo divu, když jí tenkrát Bill řekl, že se mu v tomto domě o samotě nežije moc dobře. Muselo to pro něj být těžké a oba dva si to dělali den po dni ještě složitější.
"Dáš si taky kafe?" Amanda pozvedla konvici.
"Ani ne, spíš si asi nechám přivést pizzu, dostal jsem hlad," odpověděl Bill stejně příkře a v hlase nebylo ani vidu znát, že by ji před chvílí přistihl, jak na něj zírá jako hladový pes na kořist.
"Ty pořád s tou pizzou, až ti bude padesát, tak budeš skuhrat, že vypadáš jako otesánek."
"O tom silně pochybuju, mám perfektní metabolismus."
"I ten se bude pořád zpomalovat," Amanda na něj vyplázla jazyk a odkráčela kolem se šálkem, aby se posadila na velký gauč, na kterém ještě před chvílí oba dva bezproblémově podřimovali.
Pustila si v televizi nějaký zábavný pořad, ačkoliv uši poslouchali Billův hlas, jak do telefonu vysvětluje jakou pizzu by si přál.
"Za pět minut přijedou," řekl šťastně, posadil se a nechal klesnout týl na pohovku. "Je to nejlepší pizzerka z celýho města. Nechápu, jak to můžou stíhat. Za těch pět minut bych nestačil ani nakrájet na to rajče."
Amanda se rozesmála. "No jo, ty jsi takový technický typ, viď," mrkla na něj provokativně a přepnula stanici programu. Nevěděla proč, ale u něj se cítila jako doma. Věděla, že si nemůže dovolit co si zamane, ale to nemohla jen kvůli sobě. Bill ji taky vždy bral jinak než návštěvu.
Oba dva se uvolnili a bezmyšlenkovitě sledovali obrazovku i s jejími barevnými obrázky Toma a Jerryho. Mlátili se laškovitě polštáři a mimoděk prohazovali vtipné komentáře ke scénkám. Bill se nemýlil a do pěti minut opravdu kdosi zaklepal na dveře a přinesl voňavou pizzu chuti čtyř sýrů.
"Nějak se ochladilo, nemyslíš?" pronesla Amanda mezi řečí a ovinula se do deky.
"Zatopím v krbu, počkej."
"Nemusíš," Amanda ho chytila za paži, pousmála se a ovinula svou dekou i jeho prochlazené tělo.
"Díky."
Věděla, že zde může zůstat přes noc, protože Tom se vracel až nazítří k večeru. Takže by se o tom nemusel vůbec dozvědět. Bill mu to určitě neřekne, protože už také začíná pociťovat to, že Tom na něj žárlí. Teda doufejme, že neřekne, Amanda se v duchu pomodlila. Neměla špatné úmysly, jen chtěla strávit jednu noc s ním. Cítit jeho blízkost a podporu. Cítit jeho lásku, bez toho, aby jí nějak zneužívala.
"Jsem úplně přecpaná," zaúpěla náhle a ukázala na své mírně nafouklé bříško.
"Pak kdo je z nás dvou tlustej," dlouhým pianistickým prstem jí rýpl do pupíku. Zaúpěla a začala sebou házet.
"Nech toho! Víš moc dobře, že…"
"Že jsi tam lechtivá, no a proč to asi dělám?" tentokrát Bill vrátil jí pohled na jeho vypláznutý jazyk.
Amanda v tu chvíli absolutně zapomněla na svět okolo. Bylo jí dobře, tohle bylo to, co chtěla už dávno. Tento okamžik. Ačkoliv věděla, že až se zítra probudí, půjde všechno stejně jako to šlo doposud. Vše bude v relativním klidu. Nic se nezmění a přesto bude všechno jiné.
"Ty vlasy ti takhle sluší," podotkla Amanda na jeho nový sestřih, "ale to už jsem ti přece říkala," nevinně se zašklebila.
"Ty máš nádherný vlasy," Bill jí vložil ruku do vlasů a hrál si s nimi, "ale to už jsem ti taky častokrát říkal." Jeho prsty jí šimraly a zároveň jí bylo příjemné, jak se jí dotýkal.
Jejich oči splynuly, jak na sebe v ten moment tázavě hleděli.
Cítila motýli v břiše. Létaly z květiny na květinu…
…Bill se pomalu nakláněl a zavřel oči…
0 komentářů:
Okomentovat