pátek 27. června 2008

XII. Zemřel bych pro tebe...




XII. Zemřel bych pro tebe...

Čas plynul, nebyl důležitý. Ne v téhle vteřině, v tomto momentu. Konečně to přišlo. Muselo se to stát. Dřív nebo později by k tomu stejně došlo, chlácholila se Amanda v duchu při jeho těsném objetí.

Mnohem víc ji tížilo, že se každou vteřinou chtěla rozpojit, udeřit mu pořádnou facku, aby si to k ní už nikdy nedovolil. Ale nemohla, nechtěla. Cítila jeho jazyk na svém, hrály si spolu, jako by jeden bez druhého nemohl být. Měla pocit extáze, neskonalého štěstí a vzrušení, které jí právě proudilo po celém těle se nedalo s ničím srovnat.

Naklonila hlavu na druhou stranu, a přesto ho nepřestala líbat. Cítila jeho přirozenou vůni, která jí tolik chyběla. Dlouhé ruce ho držely pevně za krk, těla se dotýkaly…

A pak je cosi vyrušilo, na jejich tváře dopadly první kapičky vody. A přibývaly další a další, do jejich horkých těl náhle strčil prudký vítr.

Konečně se od sebe oddálili. Bouře, která se najednou přihnala z nenadání, jako by je trestala za jejich prohřešky, stále nabírala na síle.

Bill naproti ní stál, díval se na ni skrz přeháňku, která, jako by se snad držela jen nad jejich hlavami. I Amanda ho pozorovala. Oba dva měli ve tvářích výraz, snad jako by se k sobě chtěli znovu přiblížit a přesto je to oba mrzelo. Ruce už se k nikomu netiskly, visely křečovitě podél jejich těl. Zrychlený dech už pomalu klesal.

Tak co uděláš?! Pěkně sis to zavařila, to ti teda povím.

Jestli neodejde on, musím to být já, kdo zase uteče.

To sis uvědomila až teď?

Jen mě kárej, jen mi vyhubuj, sama se za to budu do smrti nenávidět.

Za ten polibek?

Ne, za to, že ho miluju.

„Měli bychom jít…“ vyhrkla ze sebe Amanda a čekala, co ji na to odpoví.

Kývl hlavou a oba se dali do rychlé chůze.

„… každý svou cestou…“ dodala.

Bill se zastavil. I přesto, že klížil oči, bylo znát, že najednou jí chce něco říct. Hrábl si do vlasů, jako by v nich snad měl nalézt útěchu, či odhodlání rozkřiknout se na ni z plných plic, že si s ním jen zahrává.

„Víme, že to tak bude nejlepší. Já nemůžu, Bille… vím, že je to hrozně moc pošetilé, po tom, co se právě stalo. Ale já…“ Amanda děkovala bohu, že déšť smíval její slzy.

Přesto Billovi nemohlo uniknout, jak její krásné oči nabraly v tu ránu červeň.

Udělal rychlý krok, aby jí byl blíž. Otřel jí slzu z tváře a pak pokývl hlavou.

„Nikdo se to nedozví…“ zašeptal jí do ucha a než se nadála vzpamatovat, utíkal pryč a ona tam stála sama v dešti.

Tentokrát to nebyla ona, kdo od něj v tomto počasí unikl.

Šla tiše a bezmyšlenkovitě, kapičky smívaly na jejích rtech i to poslední co po něm zbylo.

Než došla do hotelu, přestala už dávno plakat…

*****

„Stejně by mě zajímalo, jak jsi mohla doplavat až na druhou stranu…“

Amanda už po sté dnes slýchala tu samou otázku.

„Už jsem ti to říkala, sama nevím, prostě jsem plavala tak daleko, aby mě nikdo nemohl najít.“

„Já jenom…“ Tom pokývl hlavou a na chvíli jako by přemýšlel…

„Co jenom? Nebudu ti to pořád objasňovat,“ Amanda začala ztrácet nervy.

Oba dva byli zamčeni na svém hotelovém pokoji, balili své věci do zavazadel a Amanda přitom poslouchala nové místní hity.

Tom k ní najednou přispěchal, otočil ji čelem k sobě a zahleděl se jí do očí, měla pocit, že hledá něco, co by mu dokázalo, že je lhářka.

Nebo snad něco, co by mu potvrdilo, že zatímco on se o ní tolik strachoval, ona ho podváděla s jeho dvojčetem. Nesměl to vidět, nesměla to dát znát. Snažila se mu vymámit se slovy pusť, ale znovu ji k sobě naklonil.

„Málem jsem umřel strachy, copak ti to nedochází?!“ rozkřičel se na ni.

„Fajn, vždycky děláš pitominy ty, já to jednou zkusím a hned jsem ta špatná a nevyzrálá, že jo!“ zakřičela mu do obličeje z plných plic.

Věděla, že na to svým způsobem neměla právo. Ale mučilo ji, když se na ni zlobil. A svoji lítost chtěla zamaskovat vztekem.

Tom s ní ale zatřásl. „Prokrista, co se to s tebou najednou stalo? Tohle nebyla žádná vylomenina, vždyť se ti mohlo stát tolik věcí, a tys tam byla úplně sama, nikdo by ti nepomohl. Nejspíš ti je naprosto jedno jak jsem se v tu chvíli cítil já! Neměl jsem tušení kde jsi, co se s tebou stalo. Kdyby Gustava nenapadlo, že bys to mohla chytře obeplout až k hotelu a schovat se na pokoji, tajtrdlíkoval bych tam ještě do teď!“

Amanda sklopila oči. Na tohle mu neměla co říct, měl pravdu. Věděla to přece už tehdy, když tam plavala. Slíbila si, že hned jak se její tělo dotkne břehu, tak se vrátí po souši zpět. A neudělala to. Ne, protože Tom se mýlil. Nebyla tam sama.

„Omlouvám se, je mi to moc líto,“ hlesla a upřela svůj ponížený zrak opět na něj.

Stál k ní tak blízko. Díval se jí do očí. Byla jako malá dívka, která se omlouvá za to, že si místo obědu dala zmrzlinu.

A pak ji k sobě silně přitiskl. Tak, až nemohla dýchat. „Odpuštěno. Já jen.. nevím co bych bez tebe dělal. Umřel bych, přísahám, že bych umřel…“

Amandě se už po druhé za dnes zalily oči slzami. Tolik ji miloval, udělal by pro ni všechno na světě.

„Už mi to nikdy nedělej, prosím…“ nerozkazoval, jeho hlas zněl, jako by přímo žadonil. Hlavu měl otočenou do jejích vlasů. Nemohl se jí nabažit, musel ji mít prostě u sebe. Po celý život.

Políbila ho jemně na tvář.

Chtěla mu něco říct, chtěla se přiznat. Ona si ho přece nezaslouží, a to vědomí ji užíralo. Nesměla mu dál ubližovat. Svede vinu na sebe, udělá z Billa svatouška, který od ní utekl, protože mu jeho bratr byl přednější. A donutí Toma, aby ji konečně začal pořádně nenávidět, jak by si jedině zasloužila.

„Tome…“ mírně se od něj odtáhla.

I jeho oči byly skelné, trpělivě vyčkával, co mu chce říct. Tolik zármutku její vinou.

Prokrista, já nemůžu. Zabije ho to.

Ale ne musím mu to říct…

„Chci, abys věděl, že…“

Nestačila to doříct. Najednou pocítila horko na zátylku, divný pocit v břiše. A jediné co ji reflexně v tu chvíli napadlo bylo utéct na záchod, kde skončil i celý její dnešní oběd.

12 komentářů:

Madisoon řekl(a)...

Dneska jsem přečetla obě první řady a všechny dosavadní díly třetí řady (nejsem blázen, fakt... ale nemohla jsem přestat)
Všechno jsem si připomenula a začala jsem se na to dívat z jiného úhlu... takže ruším svoje tvrzení u předchozího dílu, že se mi líbí, že se s Billem políbili - vůbec se mi to nelíbí! :D
První řada je úžasná, když jsem ji znovu četla, vybavily se mi pocity, které jsem cítila, když jsem si loni četla poprvé:-) Hrozně se mi líbila ta láska mezi Amandou a Billem. Trošku mě sklamal Bill, když ji nechal kvůli kariéře, ale to jsem mu pak odpustila:-)
Co mě opravdu udivilo a možná i zaskočilo, byl úvodní díl druhé série. Konkrétně to, že se před půl rokem rozešli, dohodou. Vždyť se tak šíleně milovali a trpěli, jaktože to nejednou tak vyprchalo, jakoby nic? Tak neuvěřitelně silná láska? Ale nadruhé straně chápu, že nějak jsi druhou řadu začít musela, aby se mohlo stát to, co se stalo. Přiznám se, že jsem raději, když je s Tomem. V téhle povídce je neuvěřitelný (tím myslím úžasný) a přeju mu to víc... navíc Bill ji nechal dvakrát odejít a zdá se mi, že když má bojovat, nebojuje a naopak.
Ještě se musím zmínit o jedné věci. Hrozně se mi líbilo, jak se Am a Tom dali v druhé řadě dohromady... v tom hotelu. Měla jsem to zasunuté hluboko v paměti a teď jsem se zase připitoměle usmívala, bylo to táák romantické a nádherné... ten dopis, co musela poskládat a všechno ostatní... prostě krása. Proto si přeju, aby si uvědomila, že Toma opravdu miluje a Billa má jen ráda. Tom pro ni dělá první poslední a stejně to pro ni není dost...
Přestože by mi to bylo líto, možná by bylo lepší (pokud se Amanda nevzpamatuje a definitivně se nerozhodne), aby ji Tom opustil, nemá to zapotřebí, aby se rozkrájel na kousíčky a ona se další den zase nechala unést vášní k Billovi. Vím, že ji hrozně miluje, ale i tak...
Omlouvám se, za nekonečný komentář, ale musela jsem někde ventilovat své dojmy z těch padesáti dílů, co jsem dneska přečetla:-) Neskutečně jsem si to užila, krásně se to četlo.
Jen k tomuhle dílu - jen tuším, co jí je a pokud se vyplní to, co si myslím, stanou se dvě věci: Buďto si konečně uvědomí, že Tom je ten pravý nebo je prostě ztracený případ. Jen nevím jestli bych u téhle povídky zvládla špatný konec, moc jsem si ji oblíbila a záleží mi na ni:-)

O čem řekl(a)...

teda pááni... abych ti pravdu řekla, musela jsem chvíli počkat, než jsem se dala do odpovědi, protože tvůj komentář mě naprosto vykolejil.. pozitivně ovšem.. musím ti říct, že nikdo mě tak nedostal jako ty tímhle a ačkoliv jsem silná, občas až chladná povaha, radost z toho co jsi napsala mi zakalila oči.. opravdu moc si toho vážím...
vím, co myslíš ohledně toma a billa s amandou... chtěla jsem ukázat, že tom dokáže být něžný a zamilovat se, je to přece jen člověk a ač sám tvrdí, že by to třeba nedokázal, tak já stejně věřím, že kdyby se zamiloval byl by z něj třeba ten tom který miluje právě tak naši amandu...
a pak nejspíš tušíš správně, ale pozor.. stejně tě čeká ještě překvápko...

Madisoon řekl(a)...

Jsem ráda, že jsi ráda:D
Dneska jsem toho zažila tolik, že jsem se potřebovala vykecat... já jsem to opravdu prožívala s nimi:-) Párkrát jsem měla sevřené hrdlo dojetím...třeba v tom hotelu... Ne, dost, nebo to zas bude na A4 :D
Každopádně se těším na překvapení, doufám,že bude pozitivní;-)
Poslední dovětek: Opravdu klobouk dolů před tvým talentem, píšeš krásně.

O čem řekl(a)...

hehe... jako klidně se rozepiš o čemkoliv mně to nevadí viď :D je vidět, že povídku opravdu dobře znáš... hrozně mě to hřeje na srdci a moc ti děkuju... z toho co jsem četla u tebe na blogu můžu říct to samé, moc povídek, které se specifikují na toma jako na milující postavu jsem zatím nenašla (pokud nepočítám ty psané šíleným stylem alá první stupeň- základní škola), ale ta tvoje je opravdu krásně napsaná, to jsem ti ostatně psala na tvůj blog :)

Madisoon řekl(a)...

Jo, mám pro Toma trošku slabost:-) Taky mám sklony všechno idealizovat, zejména v povídce. Máš pravdu, o Tomovi toho moc není, vždycky je v pozici děvkaře. Jsem ráda, že jsi se při čtení mé povídky trefila zrovna do 74.dílu... Tam se aspoň trochu něco dělo:-) A děkuju za ocenění, od někoho jako ty, si to považuju dvojnásob.

O čem řekl(a)...

tak tom si za to tak nějak může sám, protože se tak propaguje, na druhou stranu i na to holky hodně letí.. ale ve vztahu naopak bych pak takový kluka mít opravdu nechtěla, zlatej bill :D
jo 74. byl krásný díl a přesto smutný... bylo mi líto když Lea odjížděla pryč a Tom se s ní loučil a ještě mu tam nechala ten text... na druhou stranu je pozivitní že ten text byl z velký lásky :) jinak nemáš vůbec zač...

Madisoon řekl(a)...

Stejně si myslím, že Tom je stejný jako Bill ve všem, tudíž i v lásce. Jenom si hraje na drsňáka a děvkaře, ono by to ani jinak nešlo. Přece nemůžou být v kapele dva romantičtí Billové;-) To by nebyli tak zajímaví.
P.S. Lea píše texty pořád, prakticky je za sebou trousí, ale Toma to pokaždé dostane;-)Ale o tom radši začínat nebudu, jsem schopná o tom mluvit hodiny:D

O čem řekl(a)...

To máš pravdu, když to řeknu hnusně, tak jako komerční produkt to mají perfektkně vymyšlený, slaďouš, záletník, pako takovej pohodář, a stydlivka... ale tim nechci, aby to vyznělo, že si myslím, že jsou jen komerce to ne... jejich texty jsou jedny z nejhlubších jaký jsem kdy četla...
Ahaa, no klidně mi o tom povídej, mně to opravdu nevadí a pak mě taky napadlo, co si spřátelit blogy? Původně jsem teda zamýšlela, že sem odkazy dávat nebudu, ale teď mi to přijde jako dobrý nápad, protože v podstatě tohle je blog mých oblíbených věcí, na které ráda upozorním další lidí...

Madisoon řekl(a)...

Už jsem na to myslela, hodím si tě do oblíbených stránek. Třeba mi ještě někdo poděkuje, že si díky mě přečetl tvé skvělé povídky:-)

O čem řekl(a)...

hehe nápodobně, už tam jsi ;) a odkud vůbec jsi? :) se tu tak veřejně budeme hezky seznamovat :D

Madisoon řekl(a)...

Pocházím přibližně od Vsetína (nejbližší velké město) ale teď bydlím v takové malé díře na severní Moravě. Ale domov je tam, v Beskydech xD
Kdyžtak icq:392119208 :-)

O čem řekl(a)...

jj ... mám tě tam :) díky za čísílko...

 

Through the ocean tears © 2008. Design By: SkinCorner